Mohlo by se zdát, že podobné stesky jsou charakteristické pro období rakousko-uherského mocnářství. Opak je však pravdou. Stačí zalistovat kronikou Komenia a jen namátkou vybrat některé ze zápisů ředitelů školy:
Rok 1949/50
„To, co bylo řečeno o umístění školy v roce minulém, platí i nadále. Stará nevhodná budova bez hřiště, řádných kabinetů a pracoven se nehodí ani pro účely školy normální. Je-li střední škola vzorovou…“
Rok 1953/54
„Škola přes její organizační růst je umístěna ve staré a pro školní účely již nyní nevhodné budově. Děti trpí hlavně na zraku, neboť budova je tmavá…“
„Škola je i nadále umístěna ve staré a chátrající budově na Mořickém náměstí. Stav budovy je neudržitelný… V zimě trpí žactvo v předním traktu zimou, poněvadž při nekvalitním topivu se nezvýší teplota nad 10°C. Na všechny tyto nedostatky ředitel školy stále upozorňuje MNV, odbor školský.“
Rok 1956/66
„V umístění budovy se v podstatě nic nezlepšilo… Naopak stavební stav budov a zařízení dále se zhoršoval a v mnoha směrech není daleko kritickému. Pokud byly na škole prováděny opravy, bylo jich dost nákladných, tento stav nezlepšily, ale zabraňovaly pouze katastrofě…“

Ve výčtu by se dalo pokračovat dál, a to nejen u Komenia. Dochované školní kroniky jsou živým svědectvím vztahu státu, města, obce k otázkám vzdělání a výchovy dětí. Ostře kontrastují úřední závěry a usnesení, plamenné projevy o důležitosti, nezbytnosti věnovat soustavnou pozornost školství s každodenní realitou učitelského povolání, s konkrétním stavem jednotlivých škol.

Každá škola píše od svého vzniku svou vlastní historii, jedinečnou, neopakovatelnou. Hrdiny tohoto dramatu, ať již kladnými nebo zápornými, jsou nejen učitelé a žáci, jejich nadřízení, ale též rodičové, příznivci, či odpůrci. Neboť škola byla téměř vždy věcí veřejnou, lákavým objektem soudů kritických i pochvalných.

Takovou historii má i Komenium, avšak o to složitější, že jeho dnešní podoba je výsledkem spojení tří samostatných škol:

I.měšťanské školy dívčí, I.obecné školy dívčí, II.obecné školy dívčí.
Nositelem čestného označení Komenium však původně byla pouze jediná škola – I. měšťanská dívčí, a to od poloviny 30. let 20.století. Tato škola byla otevřena jako neúplná(pouze se dvěmi třídami) soukromá měšťanská škola dívčí v roce 1895 při ústavu hraběte Pöttinga. Od roku 1896 však již funguje jako měšťanská škola úplná se třemi ročníky, jejíž učební osnovy byly schváleny 15.července 1895.

Její další vývoj byl však stejně křivolaký a záhadný jako vývoj celého školství.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o jedinou českou měšťanskou školu v té době v Olomouci, vznikla myšlenka o jejím převedení do městské správy. 8.ledna 1908 o to požádal Ústav hraběte Pöttinga zemskou školní radu. Vyřizování návrhu bylo ukončeno relativně brzy, 31.srpna 1908, kdy městské zastupitelstvo tento návrh zamítlo.

Teprve v roce 1918, z podnětu vládního komisaře dr. Fischera, se 29.11. okresní školní rada usnesla převzít dívčí soukromou měšťanskou školu do správy města. V únoru 1919 bylo toto rozhodnutí potvrzeno zemskou školní radou.

Škola byla přemístěna do budovy bývalého Alžbětina (dnešní filozofická fakulta), které bylo přejmenováno na Komenium. Při této příležitosti je nutné zdůraznit, že název Komenium v této době označoval komplex budov, nikoliv konkrétní školu. Teprve v polovině třicátých let, v souvislosti se žádostí olomouckých měšťanských škol o přiznání názvů, se I.měšťanské škole dostává tohoto pojmenování.

Zde škola působila až do roku 1941/42, kdy je přemístěna do Rezidenční ulice (dnešní Wurmova).

Po osvobození se na krátký čas vrátila do Komenia, ale se zřízením olomoucké univerzity se opět stěhuje, tentokrát již natrvalo na Hrubanovo – Mořické náměstí.

Druhou školou, která se stala součástí dnešního Komenia, je I.obecná škola dívčí. I její osudy jsou více než pestré. Její počátky souvisejí se založením vůbec první české školy v Olomouci v minulém století. Ta vznikla odloučením od původní soukromé školy Matice školské z r.1873, později městské školy obecné 1884 v roce 1914/15. Smíšená škola byla z rozhodnutí zemské školní rady ze dne 8.února 1915 č.2302 rozdělena na dvě samostatné školy obecné – šestitřídní chlapeckou a pětitřídní dívčí. V roce 1919 se od ní odděluje II.obecná škola dívčí. Z míst, která v průběhu doby vystřídala, jmenujme jen namátkou Březinovu ulici, Běličskou (nynější Sokolskou ulici), odtud přechází v roce 1946/47 na třídu Spojenců. Následujícího roku je však již na Hrubanově náměstí a její osud se úzce spojuje s osudem zde sídlící I.měšťanské školy dívčí. V roce 1948 je přejmenována na II.národní školu Hrubanovo náměstí.

V roce 1961/62 v rámci změny školského systému je 3.osmiletá škola Komenium přeměněna na ZDŠ Komenium.
Třetí školou, která se stala součástí dnešního Komenia, a to nejpozději, je III. obecná škola dívčí. Ta vznikla, jak již bylo řečeno, v roce 1919 oddělením od 1.obecné školy dívčí. Také její osudy jsou pohnuté. Od svého založení do roku 1941 sídlila na bývalém Komeniu – rozuměj Alžbětinu. V roce 1942 v rámci německých snah o likvidaci českého školství byla zrušena. V té době byla umístěna v Rezidenční ulici (Wurmova). Obnovena byla v roce 1945 a vrátila se na své původní působiště do Komenia. Stejně jako měšťanská škola i II.obecná škola dívčí odtud odchází po zřízení olomoucké univerzity. Jako IV.národní škola působí v Sokolské ulici. Jako jediná národní škola nebyla při reorganizaci v roce 1953 přičleněna k osmileté škole, poněvadž sloužila jako cvičná škola pro posluchače Fučíkova pedagogického gymnázia. Proto také její oficiální název zněl: Národní škola při Fučíkově pedagogické škole Olomouc, Sokolská ulice. Po zrušení Fučíkova pedagogického gymnázia stává se další její samostatné trvání zbytečným.

V roce 1962/63 se stává součástí Komenia.
Tento velice stručný přehled osudů jednotlivých škol před jejich začleněním do školy Komenium je jen počátkem podrobnějšího zkoumání, které si tato školská instituce jistě zaslouží.