Dne 19. března 2024 se na naší škole uskutečnil první Den společného umění. Podstatou tohoto počinu bylo, aby se všichni žáci celé školy v jeden jediný den podíleli na vytvoření společného uměleckého díla. Žáci prvního stupně měli v plánu pokreslit křídami školní dvůr. Počasí jim naštěstí přálo a na školním dvoře začalo od rána vznikat velkolepé barevné kresebné dílo. Na konci vyučování jsme se již z horních pater školy mohli kochat pohledem na velikou plochu zaplněnou kouzelnými podobami světa viděného očima malých dětí. Toto dílo zde sice nebude nadlouho, ale o to je zážitek z něj silnější. Děti se do tvoření daly se vší svou energií a elánem. Výsledný celek je dechberoucí podívaná, ale hlavním přínosem byl samotný proces, který si děti mohly společně vychutnat, volně a bez zábran tvořit, vnímat společnou energii, stmelit se a ve výsledku vidět, jak krásné je dělat a vytvořit něco společnými silami.
Žáci druhého stupně si zvolili práci v interiéru. Veliké prostory naší školy lákají k využití, a proto se zrodil plán na trojrozměrný projekt. Byl jím veliký kašírovaný strom, který žáci v den společného umění měli za úkol pomalovat. Hravě volně, s fantazií puštěnou z uzdy. Tomuto zlatému hřebu tvoření však ještě předcházelo samotné vyrobení tohoto velkolepého počinu, což nebyl snadný úkol. Žáci s učiteli pracovali, dlouho a tvrdě, aby dílo vzniklo a bylo dokončeno. I tento proces byl však velice zábavný a poučný. Děti si mohly na vlastní kůži zkusit, co obnáší vznik takového díla, že nic tak velkého nevznikne za chvíli. Vyžaduje to čas, práci, přemýšlení a bádání, jak si poradit, když se něco nedaří tak, jak má, spousty a spousty materiálu a hlavně spolupráci. Byli jsme unavení, ale i šťastní zároveň. Někdy se nám nechtělo od práce odejít a nemohli se dočkat, až budeme další den pokračovat. Pak už jen poslední úpravy a konečně nastal ten den, na který jsme čekali. Den společného umění. Každá třída měla na výtvarné pojetí stromu jednu vyučovací hodinu. První nastoupili deváťáci. Začali od horních větví. Další třídy postuplovaly směrem dolů a poslední třída měla na starosti kořeny a případné dodělávky. Ještě nikdy v historii naší školy se takovéto dílo nezrodilo. Během pouhého jednoho dne vzniklo díky přičinění každého jenoho žáka něco nádherného, mnohovrstevného. Každý zde mohl zanechat něco ze sebe a nakonec vidět, jak vypadá dílo jako celek. Celek vzniklý z malých střípků každého z nás. Měli jsme možnost zažít opojný pocit sounáležitosti, který v nás bude doznívat a budme z něj čerpat ještě dlouho. A na náš první den společného umění určitě nezapomeneme.
